Určitě jste už někdy slyšeli o expozičním trojúhelníku. Je to skvělá pomůcka, pokud jste začínající fotograf a potřebujete pochopit vztah mezi clonou, časem a hodnotou ISO. Expoziční trojúhelník vypadá jako rovnoramenný trojúhelník. Pro správnou expozici by měl mít trojúhelník správně vyrovnané všechny strany. Při změně jednoho paramteru se totiž pomyslně „nakloní na stranu“ a je potřeba ho dorovnat zadáním dalších parametrů, protože spolu všechny vzájemně souvisí.

Clona souvisí se světelností objektivu. Jde o kulatý otvor v objektivu, který se rozevírá a zavírá podle toho, jaké clonové číslo nastavíte a určuje tak, kolik světla vpustíte dovnitř vašeho fotoaparátu. Nejvíce světla dopadá na snímač při plně otevřené cloně (například f 1,2) a umožňuje nám tak fotit i ve špatných světelných podmínkách. Při tomto nastavení získáme tak nízkou hloubku ostrosti v obraze. Při nízké hloubce ostrosti bude ostrá jen úzká část obrazu, zbytek bude rozostřený. Čím vyšší je clonové číslo,tím větší hloubka ostrosti vzniká. Hloubku ostrosti také ovlivňuje vzdálenost od objektu, na který ostříte a ohnisková vzdálenost objektivu. Pokud tedy fotíme v horších světelných podmínkách fotíme na nízkou clonu, obraz bude více rozostřený a nám zbyde více možností, jak pracovat se zbylými dvěma atributy.

Čas je nastavení rychlosti závěrky, které určuje, jak dlouho bude na senzor fotoaparátu dopadat světlo. Souvisí tedy také s tím, jestli při dlouhém čase bude pohyb objektu zmrazen nebo při krátkém čase bude pohyb rozmazaný. S tím souvisí také omezení, jak dlouhý čas lze udržet z ruky. Obecně platí, že jsme schopní udržet obrácenou hodnotu ohniskové vzdálenosti - tedy, pokud fotíme například objektivem s ohniskovou vzdáleností 200mm, měli byste udržet čas alespoň 1/200 s. Nižší čas pak použijete, pokud chcete zachytit v obraze pohyb.

Hodnotou ISO nastavujeme citlivost snímače a tím také to, do jaké míry můžeme pracovat s dalšími hodnotami v expozičním trojúhelníku. Čím vyšší ISO, tím vyšší šum vzniká, proto, pokud to není naším záměrem, snažíme se získat co nejčistší fotografii. Naštěstí nyní je možné fotit s nastavením vysoké hodnoty ISO s nízkou hladinou šumu nebo fotografii celkem úspěšně „odšumit“ při následné postprodukci.

Rozhodnutí, jak zachytíme danou scénu vždy závisí na tom, jak použijeme tyto tři atributy. Naštěstí tak může jeden člověk vyfotit stejnou scénu úplně odlišným způsobem na základě svých osobních preferencí. Někdo má rád měkké rozostřené fotky, někdo má rád ostrost po celém obraze, někdo má rád světlejší fotky, někdo má rád tmavší. A tak je to dobře. Záleží jen na vnímání světla a stínu a na momentální náladě fotografa, aby vznikl snímek u kterého si můžete říct, že přesně tak jste to chtěli.

Moje osobní preference nastavení fotoaparátu při boudoir focení

Režim: manuální

Někde jsem četla, že režim A (automat) je pro amatéry a M (manuál pro mistry). ;) Ale teď vážně – při portrétním focení, když máte na vše dost času, používejte manuální režim – tj. clonu a čas si nastavujete sami. Dá vám to maximální kontrolu nad tím, jak bude fotografie vypadat. Osobně se snažím o co nejlepší fotky už ve fotoaparátu, aby s nimi byla co nejmenší práce, proto manuální režim. Programovou automatiku, prioritu clony nebo prioritu času nepoužívám. Scénické režimy (portrét, makro, noční krajina apod.) nedoporučuji (a profesionální zrcadlovky je ani nemají).

Formát: RAW

Existuje mnoho diskuzí na téma RAW versus JPEG. Mnoho odborných a erudovaných článků si můžete o této problematice přečíst kdekoliv na internetu. Osobně ale zastávám názor, že RAW, RAW a ještě jednou RAW! Samozřejmě zde platí heslo: „Bez práce nejsou koláče.“ RAW soubory zaberou více místa, potřebujete výkonnější počítač a větší paměťové karty. Navíc formát RAW sám o sobě příliš koukatelný není, je přirovnávám k digitálnímu negativu, je potřeba ho vyvolat, především upravit expozici a vyvážit bílou. Máte tak mnohem větší možnosti co se týče editace snímků, o kterých si s JPEG můžete jen nechat zdát.

Měření expozice: bodové

Při nastavení se setkáte s třemi typy měření expozice:

1) Matricové měření – využívá pro měření data z většiny obrazu – pokud je scéna stejnoměrně nasvícena, může to fungovat, ale pokud máte v obrazu různě tmavá a světlá místa, může podávat nepřesné výsledky.

2) Měření se zvýhodněním středem – využívá pro měření data z celé scény, ale bere velký ohled na střed scény, tuto funkci použijete tam, kde je výrazný objekt a vy ho chcete mít správně exponovaný.

3) Bodové měření – zde se berou údaje jen z malé oblasti scény kolem ostřícího bodu, proto ho využívám téměř výhradně – je pro mě nejdůležitější, aby plet ́ byla správně exponovaná (to platí především v protisvětle – kdybyste v protisvětle použili matricové měření, klientka by byla úplně podexponovaná, protože by fotoaparát bral údaje z celé scény).

Vždy zkusím expozici doporučenou fotoaparátem (na stupnici v hledáčku se pohybuji vždy na nule), potom se podívám, jak výsledná fotka vypadá a případně ji prosvětlím nebo ztmavím posunem času nebo hodnoty ISO (clonu většinou nechávám kvůli zachování hloubky ostrosti, kterou potřebuji).

Zaostřovací režim: AF-S, AF-C,

Existují tři typy zaostřovacích režimů:

1) AF-S – pokud zaostříte na objekt a ten se mezitím pohne, nezaostří fotoaparát správně – vhodné pro klidné pózování

2) AF-C – pokud zaostříte na objekt, který se pohybuje, fotoaparát bude na objekt dál zaostřovat, aby zůstal ostrý

3) M – automatické ostření je vypnuto a ostří se pomocí otočného kroužku na objektivu – používá se u obtížného ostření ve tmě nebo při zaostření, které má být velmi přesné

Nemám příliš dobré oči a manuálně ostřit správně nedokážu (i přes optickou korekci v hledáčku). Zdlouhavěji, ale zato naprosto přesně ostřím bodově a při použití režimu LifeView. Jednoduše vidím celý obraz na display, posunu si ostřící bod přesně na místo, kam potřebuji a zaostřím. Zaostření je vždy perfektní.

Poznámka: Názvy jsem použila pro zrcadlovky Nikon, například AF-S se jmenuje jinak u jiných výrobců (AF Single, ONE SHOT), AF-C (AF SERVO, Continuous, AI SERVO). Canon nabízí i čtvrtý typ zaostřovacího režimu a to AI FOCUS (fotoaparát sám vybírá mezi ONE SHOT a AI SERVO).

Vyvážení bílé

Pokud fotíte do RAW má přesnější vyvážení bílé důvod spíše v tom, když ukazujete fotografie klientce na displayi. Pokud převládají ve studiu daylighty, nastavím si vyvážení bílé na zářivku. Vyvážení bílé se mění v závislosti na světle z okna, kde stojí váš objekt, na rozsvícených lampičkách a je pokaždé o něco jiné – některé fotoaparáty umožňují nastavení bílé po Calvinech nebo si můžete před každou jednotlivou scénou vyvážit bílou na neutrálně šedé kartičce, ale přijde mi mnohem jednodušší nechat to na automatice.